ZPRÁVA ZE SLAVNOSTI PAŘÍŽSKÉ KOMUNY V NEW YORKU (1897)

Slavnost Pařížské komuny v New Yorku. S nadšením chápu se pera, bych alespoň částečně popsal oslavu slavnosti „Pařížské komuny”, pořádanou dělnickými skupinami New Yorskými v sobotu v místnosti nové Sokolovny. Již tato rozsáhlá místnost mne překvapila svou vhodnou úpravou. Později, když návštěvníci počali se dostavovati, na jichž obličejích možno čísti zápal a nadšení pro otázku dělnickou, když počet jich skorém ku třem stům dostoupil a otevření programu hudebním sborem Lyry započalo, ujištěn byl jsem o zdaru slavnosti této. Soudruh Nekvasil přednesl českou slavnostní řeč, líče poměry pařížského proletáře před početím komuny, jednání buržoáků francouzských před a po komuně vůči straně dělnické, jednání ředitelů komunistů a brutální vraždění mužů, žen a dětí po pádu komuny. Řeč tato přednesena úchvatně, s nadšením přijata byla shromážděným občanstvem, jež souhlas a spokojenost hlasitě projevovalo. Soudruh Smidt v řeči německé kritisuje dřívější poměry, líčí korupci a tyranií stávajících poměrů — vyzývaje dělnictvo, by vzalo sobě příklad z komuny pařížské, poukazoval na chyby v době uplynulé a nabádá dělnictvo, by z nabytých zkušeností vzalo sobě příklad pro časy a činy příští, by studováním otázky dělnické připravovalo se na čas činu — příští svržení jha otrockého se své šíje, by se stalo schopným vychovati příští pokolení synů a dcer osvobozeného proletáře. Občanka Emma Goldmanová v řeči anglické taktéž dotkla se poměrů pařížských líčíc bídu a utrpení proletariátu francouzského, zvrhlost a korupci aristokracie a vlády francouzské, a neschopných ředitelů krátko trvající vlády komunardů. Obrátíc se k stávajícím poměrům ve Spojených Státech, poukazuje na shnilou a bestiální zotročilost stávajícího systému politického, počnouc od nejnižšího policejního špicla, až ku presidentovi, poukazujíc, že úplatek, politický vliv a coorporační systém řídí sta tisíců bez práce a přístřeší, pokrmu a oděvu po ulicích bloudícího proletariátu, z jehož mozolů stavěny jsou chrámy a věznice — první ku zblbění našich matek, manželek, dcer a dítek pokryteckými syny černého Říma a druhé ku utisknutí a umlknutí úst ozývajících se o právo živobytí, o rovnost, volnost a svobodu, o částečnou náhradu za naší práci. Poukazuje na klacek podplaceného, kapitálem zakoupeného policejního systému, jenž ač měl by býti ochráncem práv občanských, jest patolízalem a otrokářským strážcem peněžních cooperací a trustů. President teto svobodné republiky, jenž bdíti má nad vykonáváním rovnoprávné spravedlnosti všem, jest členem, ano strůjcem organisované strany kapitálu vůči dělnictvu — naši státní zástupci od prvního do posledního jsou zaprodaní — dollar jest jim bohem jemuž se klaní a dělník, občan této svobodné (?) republiky, jenž ve svém prohlášení nese slova „volnost, rovnost a bratrství všem” jest pouze strojem, jehož síla tak dlouho jest čerpána, až se kolečka ochodí, jenž nechá se vpravit v rozličné útvary, jakých choutky panujícího kapitálu žádají. Pakliže onen utisknutý bídou a hladem zmořený dělník, jehož dítky doma pláčí o chléb, jehož manželka zvolna zmírá trávíc život svůj při těžké práci v otráveném vzduchu továren a tenementních brlohů — ozve se o právo a spravedlnost, čeho se mu dostane? Vězení, trestnice, žaláře! A kdo jest vinen, že podobné bídné poměry stávají? Kdo dobrovolně nese to jho otrocké v zemi, která se vychloubá, že zrušila otroctví ve státech amerických, jež však zamlčuje, že zavedla a podporuje jho otroctví bílého? Nikdo jiný než ty proletáři! Nemyslíš, že jest na čase, by červený prapor revoluce na barikádách bojů pouličních, bojů za stejné právo, volnost a svobodu zavlál? By zničil onu zmiji kapitálu a jeho pacholků — podplacených úředníků a jich pochopů! Nuže přemýšlej! Nemyslíš, že jest na čase, by jsi věnoval veškerou svoji pozornost studování otázky dělnické, by byl jsi hotov až zavzní zvučný hlas rohů svolávajících v řady pod prapor červený. Občanka Volfová přednesla vhodnou báseň, svolávající lid ku ochraně práv dělnictva. Zvláštního povšimnutí zasluhuje občan Hlaváček mladší, jenž ač dosud nepřekročil 17 jar, ukázal v přednesu jedné z básní Svatopluka Čecha, že myšlénka hnutí dělnického nalezla dobrou půdu, a pakliže omladina naše bude v příkladu jeho pokračovat, vbrzku dočkáme se vzrůstu řad nových bojovníků. Druhou báseň z písní otroka přednesl občan Sedlecký. Jest mi ještě podotknouti, že skutečně jsem byl překvapen tím, že pouze jediný spolek s praporem zúčastnil se této veledůležité slavnosti, ač tak velké množství tak zvaných svobodomyslných spolků v městě New-Yorku stává. Myslím že není z místa upozorniti dělnictvo New-Yorské, by na příště zúčastnilo se zábav podobných v počtu mnohem větším, by mohlo slyšet, uvažovat, soudit a samo se přesvědčit, že stávající poměry jinak změniti nelze než rozhodným a rázným zakročením se strany dělnické a že súčastněním se v hnutí dělnickém pracuje nejen ku prospěchu svému ale i synů a dcer svých. Co pokrytečtí a chlebíčkářští demagogové za prodajných a za dělnické se prohlašujících časopisů hlásají o této svaté zásadě, jest právě tolik, jako tvůj zástupce ve Washingtonu hlásá o volnosti, rovnoprávnosti a svobodě americké, zatemňování lidu – lež a patolízalství . . . Doslovné řečí při slavnosti mluvících řečníků uveřejníme v některém z čísel příštích. Karabáč.