„Good bye boys!“ — Těmito slovy rozloučil se starý Fin, Issac Jakobson se svými vrahy. Dne 19. září 1884 o 12. hodině v poledne zlámán mu vaz za to, že člověka, jenž jej o jeho mzdu okrást chtěl, zastřelil. Spravedlnosti prý tím učiněno zadost. Guvernér Hamilton, bezprostřední vrah jeho, sám v době právnické své praxe osvobodil z 19 kandidátů šibenice 16 a zná tedy praxi, jakouž se vinníci osvobozují ze zkušeností. Že mezi těmito šestnácti byl mnohý horší lotr, než jakým byl dle úsudku patokářů Jakobson, dá se domyslit. Dle všeho myslel sobě pan guvernér, že ten, kdo nemá peněz, aby podplatil soudy, ten má držet hubu, když ho někdo okrádá.
My bychom se však přece rádi pana guvernéra otázali, kdo jemu dal právo jiné usmrcovat? Jaké právní důvody má pro svůj čin, usmrtit okradeného proto, že ten to lupiče skolil? Jakobson byl chuďas a vydělal sobě několik dollarů týdně prací poctivou. Bedell, jeho boss, zasloužil smrt tak jako každý jiný továrník, jenž poslední sousto chleba dělníku od úst krade. My dělníci, kteří sami trpíme podobnými poměry, vidíme v jednání guvernérově pouze službičku, kterou prokázal své třídě, třídě boháčů. Oběšení trampa Jakobsona mělo být odstrašujícím příkladem pro ty, kteří by se snad v budoucnosti nechtěli podrobit libovůli svých „bossů“. Avšak teorie odstrašující se posud špatně osvědčila; nejčelnější právníci jí odporují. Jaký pak význám má tedy ono zardoušení bezmocného proletáře, pro společenský pokrok? Žádný. Je to nízka msta vykonána na jednom z oné chudiny, která o vše oloupena vytvořuje takové charaktery, jako byl Jakobson. Náhončí kapitálu, prodajní novináři považují čin Jakobsonův za velmi ohavný hlavně proto, že se jednalo pouze o „dolar“. Ano, o dolar. Kdyby se jednalo o statisíce, nu pak by oni praktičtí pánové se nechali ještě smířit; že ale Jakobsonovi se nejednalo o zbohatnutí, nýbrž o těžce vydělaný dollar — za to budiž proklet! Kdo však okusil co je hlad, ten ví, jakou cenu má pro takového nešťastníka pět centů — natoť dollar.
Sjakou radostí jen kolportována byla různými časopisy lež, že Jakobson se při práci opíjel a že tedy „boss“ jeho byl oprávněn, se mzdy mu strhnout. Kdo však z nás dělníků nezná tento švindl a kdo z nás ním netrpěl? Vždyť je příliš známá ona sorta „bossů“, kteří ve „své“ továrně s dělníky hůře řádí, než žalářník v trestná. Tu nesmí dělník promluvit, ba ani se ohlednout aby, tím „pana bosse“ proti sobě nepopudil; když pak dokonce se opováží vypít při práci své paint piva — nu, pak je to ožrala, který kazí ostatní dělníky a tomu musí se strhnout se mzdy. Ačkoliv tato rota továrníků je příliš dobře známá přec jen najdou se dost bídné stvůry, které vše obrátí na vrub a poctivého dělníka učiní darebákem.
Zajisté ani naši nepřátele nebudou chtíti tvrditi, že Jakobson byl anarchistou, aneb vůbec socialistou. On o té idei nic nikdy neslyšel. My ujali se ho proto, jelikož bylo zjevno, že on co chudý tramp za oprávněný svůj čin bude muset zemřít na šibenici. Vždyť neměl peněz! Ačkoliv po celý čas svého uvěznění doufal, že bude omilostněn, nicméně šel smrti hrdinně vstříc. Teprve když onen černý padouch Koehler k němu přistoupil a šíleným žvastem vůli jeho umrtvil — tu teprv stal se slabým. „Good bye boys!“ volá pod šibenici opuštěný tramp Jakobson, on, jenž za obhájení svého svátého práva na život má být zavražděn! On ubohý nepoznal, kdo jej přivedl pod šibenici — on má se za vinníka, on jenž hájil svoje právo!
Ano — „Good bye boys:“ V tom zrcadlí se povaha našeho dělnictva. Uvyklé tyranství všeliké snášet, považují každé revoluční hnutí myšlenek svých za zločin. Na místo, aby naplněni byli posvátným hněvem proti vykořisťovatelům lidu, klaní se těmto. Prodajný škrabáci přibili jméno „Revoluce“ na šibenici a dělnictvo nechává se politickými mámiči beztrestně bulíkovat. Z úst poctivého a svědomitého dělníka může vyjit pouze slovo kledby proti boháčům a mocným — nikdy však pozdrav!
Dělníkům, mající dosud otevřený mozek, nevyjde čin „pana“ guvernéra Hamiltona tak brzy z paměti. Pan guvernér Hamilton by mohl takto ještě lehko okusit nepříjemné lechtání provazu pod bradou. Revoluce neznala se ještě nikdy v etiketě — asociální revoluce již docela ne.— Až tebe jednou ty vypasená chásko, proletář dostane do svých mozolných pěstí pak,— pak— „Good bye boys!“
zdroj: anarchistický časopis „Budoucnost“ v Chicagu,1884