Na den 15. května 1894 svoláni byli zástupcové důlních společností a majitelé dolů, v nichž uhlí se dobývá, spolu se zástupci horníků, na stávce se nalézajících, k poradě, jak nejlépe veliká, všeobecná stávka odstranit by se dala. Od porady této, jak stávkaři, tak mnozí majitelově dolů velice mnoho si slibovali. Shromáždili se na ní v Case Hall v Clevelandu zástupci asi 200,000 stávkujících horníků, členů to unií, v jedné veliké jednotě zastoupených, s majiteli dolů téměř ze všech obvodů důlních, kde ve Spojených Státech jen úhlí se dobývá, čeští delegáti stávkařů byli A. Pletínek, za pátý obvod pittsburský a Karel Sedlák z Latrobe.
Porada ta nemalé byla důležitosti a téměř každý jednotlivý stát pohlížel na ni se zájmem nemalým. Jednoho výsledek dotýkal se přímo, druhého nepřímo. V jednom těšili se, že dojde k nějaké shodě mezi majiteli dolů a stávsáři, poněvadž z blízka znali smutný stav toho dělnictva, jež za bídnou mzdu konat
musí v dolech práci nejtěžší, dobývajíc ten “černý diamant”, co zatím ceny uhlí v prodeji v malém v jiných státech byly tak vysoké, že každý se jen divil, kdo vlastně ten ohromný výdělek vstrčí do kapsy a ve druhém stávkou nepřímo postiženi jsou, poněvadž za dvoutýdenního trvání jejího jevil se nedostatek uhlí v jednotlivých odborech průmyslových.
Zástupci sporných stran se dne 17. května z Clevelandu rozešli, aniž by jen dost nepatrného byli výsledku docílili. Vyjednávání úplně rozbilo se o neústupnost majitelů dolů, kteří nechtěli horníkům svým povolit aspoň poněkud slušnou mzdu, aby s rodinami svými lépe a slušněji žítmohli, nežli až dosud, když od rána do únavy pracujíce a v potu tváři se lopotíce, nemohli ani tolik vydělat, aby rodině z důstatek chleba se poskytlo, co zatím majitelově dolů z mozolů jejich tyjíce, bohatli.
Při poradě této o nic jiného se nejednalo, nežli o ustanovení mzdy horníků. Tito v den třetí učinili již ústupky, žádajíce na majitelích mzdu 79 ct. ve státu Pennsylvanii a 70 ct. státu Ohio. Dále ve vyjednávání se nedošlo, neboť majitelově dolů již, pokud těchto dvou států se týkalo, vyjednávání rozbít se snažili, navrhujíce pro Pennsylvanii 65 ctů. a pro stát Ohio 56 ctů. za tunu dobytého uhlí! O tento rozdíl 4 centů vyjednávání se rozbilo. Marné bylo poukazování předsedy jednoty unii hornických, Brida, ku spravedlivému uvážení, marné poukazování jeho na neutěšený stav dělníků v uhelných dolech zaměstnaných, marné dovolávání se práva a spravedlnosti i pro ty ubožáky, kteří náhodou jsou také lidé a také oni a rodiny jejich žit chtí. Týž v řeči své ku shromáždění podotkl, že milerádi stávkaři podvolí se rozhodnutí této konference, rádi učiní ústupky, pokud jen bude lze, avšak volání jeho zůstalo voláním proroka na poušti.
Majitelově dolů uslyševše, že prý stávkaři na mnohých místech jsou již vyhladovělí — tak prý jim někdo nakukal — usmyslili si, že nepovolí a dle toho i v poslední den porady se chovali, ba jeden z nich, maje dopal, že horníci nadále za bídnou mzdu pracovat nehodlají, prohlásil, že buď musí ihned povolit, aneb nastane prý boj na život a na smrt. Stávkaři odpověděli mu ihned a sice resolucí, v kteréž děkují majitelům dolů za všechno to „dobro” jim dosud poskytované, jakož i že dalšího vyjednávání se musí vzdáti, tou nadějí se těšíce, že co nejdříve svolána bude dojista porada nová, na které brát bude účasť větší počet zástupců majitelů a společností ze všech států, kteří snad prý spravedlivěji pak budou soudit.
Někteří majitelově byli nakloněni požadavkům dělníků vyhovět i rádi by se starými dělníky svými pracovali, ale dokud nepovolí všichni majitelově, dotud horníci stávky se nevzdají. Po nezdaru porady následovali v řady stávkařů i ti, kteříž doufali, že spor bude v Clevelandu vyřízen, že majitelově dostojí mnohým slibům, jež dali jim aby je jen v práci udrželi, ano, následoval i mnohý neuniový, kterýž po takovém výsledku porady dalšího síření stávky se obávaje i na mnohé výtržnosti počítal.
Stávka celkem až posud byla klidnějšího průběhu, nežli obyčejně, jednota řídila ji vzorně, především o to pečujíc, aby nikde stávkáři násilí se nedopouštěli, aby sympatie širších kruhů zůstaly na straně jejich, sta a sta rodin stávkářů trpělivě snáší bídu a zlo, jaké taká stávka sebou nevyhnutelně přináší. Jsou mezi nimi, zejména v Illinoisu a Pennsylvanii mnohé i rodiny české, a slovenské zvláště, avšak ty vesměs volí raději tuto cestu vyhladovění, jež posléze snad k cíli povede, nežli strádání a bídu, jakéž vydány byly, kdy otec, syn a soudruh za bídnou dřeli mzdu — kdy tedy pracovali!…
Zdroj: Pokrok západu, 23.5.1894