Mnohému čtenáři „Dennice Novověku” je divné, že „Dennice” málo zpráv o hnutí dělnickém přináší. Je mně ale známo, že „Dennice” překroucené zprávy z listů kapitalistických nevybírá a neotIskuje, a protož raději na menší, ale pravdivější zprávy se obmezuje. Chci čtenářstvu sám, jak daleko moje známost a vědomost sahá, postavení v práci naší za poslední 3 roky, jakož i vznik stávky objasnit, ačkoliv je již na mále, že ani toho bych učinit nemohl, neb se mi nedostává ani dvou centů na známku a papír.
Zaprodajný anglický tisk a po něm i některé obchodní listy české přináší zprávy, že kdo v městě co očiťý svědek se nalézá, neví, má-li při čtení toho se zlobit aneb smát, a čtenáři, kteří nikdy příležitost neměli pravý stav věci seznat, mohou se domýšlet, že dělníci v koksovnách jsou divoši, neb dle časopisů ,,Hunové”, jak nás tyto nazývají. Každý den tu neb tam byl zabit šeriff aneb někdo jiný, nebo tu a tam něco rozbito — samé to lživé a vymyšlené zprávy, by poškodily věci dělníků, kteří jsou v právu.
A i kdyby nějaká výtržnost byla, nemohl by se žádný divit, neb co zde dělnictvo nechá sobě líbit od pacholků kapitálu, nemůže se stát v jiném místě. A přec kdyby dělnictvo sebe lepší se chovalo a třeba samo občany této země bylo, přec jen tiskem kapitalistickým je nazváno „mob”, lůza. Neb již to došlo tak daleko, že v této tak zvané svobodné zemi, v zemi demokratické rovnosti, je snad jen boháč člověkem? Dle všeho se tomu tak podobá, neb chudý ozve-li se o své právo, právo člověka, má být postřílen jako zvěř. Hle, útlocitní Amerikáni, kteří tak rádi na Rusko ukazují, nevidí to ve svém středu!
Nuže k věci. Roku 1891 po patná-ctitýdenním zápasu o svou existenci životní i organisační dělnictvo vysílením podlehlo kapitálu. Dělníci, kteří životy své obětovali, odpočívají v klidném spánku na hřbitově ve Scottdalu. A ti, kteří jsme byli pro ten čas od koulí vrahů kapitálem najatých ušetřeni a byli tak šťastni, že jsme práci obdrželi, — navlečeno na nás otroctví, obklopeni jsouce špicly a zrádci museli jsme si mlčky nechat vše líbit.
Tři roky trvale dělník dělal polovičku práce zadarmo, vozy na uhlí zvětšovány a nakládat vrchy co se na vůz vešlo. Kdo tak nečinil, byl ihned z práce propuštěn; každý musel co vydělal v krámu společnosti za vysokou cenu probrat, a komu zbýval o výplatě nějaký dollar k dobírání, musel zůstat z práce doma, až ten dollar v krámu společnosti probral. Tak mnohý dělník na některé koksovně neviděl již jeden i dva roky peníz, pouze poukázky do zlodějského krámu. Celé tyto tři roky velmi málo se pracovalo, pouze 3 nebo 4 dny v týdnu, a vzdor tomu dělník na dělníka v práci se tlačil, o práci prosil a kapitál triumfoval.
Závazek, který společnosti s dělnictvem na tři roky učinily, nedodržen a každá společnost platila, co chtěla, pouze Frickova společnost závazku tomu (jeden dollar od sto bušlů) dodržela, za to ale sobě pospíšila nadělat velké vozy a táhnout z dělnictva na jiné straně. Na příklad na důlu „Standard”, kde já pracuji, mají být vozy na 60 bušlů míry, kdežto když nyní ten vůz se naláduje vrchem, drží dobrých 90 bušlů, tak že dělník na každém voze o 30 bušlů je okraden, a přec prý se krást nesmí. Když chudák vezme chleb, by se uchránil před hladem, je zavřen, a kdo okrádá chleb tisíci rodinám, je vážen.
Jakmile ale vyšel čas závazku jeden dollar od sta bušlů, pospíšila sobě společnost a pod záminkou, že obchody jdou špatně, snížila mzdu o 22 procent, by prý mohla obchodovat, a od prvního února musel se každý podepsat, že chce za tu cenu pracovat, a kdo by tak neučinil, že je z práce propuštěn; a pak až prý koks v ceně stoupne, že dostaneme opět přidáno. Cena koksu, na kterou jsme se podepsali pracovat, trvala as 2 neb 3 týdny a pak značně stoupla, ale páni baroni, kterým počal téci zlatý pramen, o přídavku ani muk.
Následkem toho počali se dělníci v okresu Fayette organisovat v unii „United Mine Workes” a najatí pochopové kapitálu honem spěchali dělníky udat a tyto pak z práce propustit, neb doufali vše v zárodku udusit. Z ničeho nemá kapitál takový strach jako před zorganisovaným dělnictvem. Když pak několik dělníků bylo propuštěno, druzí ze sympatie zastavili počátkem dubna v Leiseringu, v Lemont a Morell práci. Jiná místa se k nim přidala, některá zase od stávkujících byla přinucena se k nim přidat, a tak se stávka šířila po okresu Fayette až k okresu Westmoreland, kde se posud pracovalo na všech místech. Kapitál sobě najal pochopy a ti hlídali všudy, by žádný ze stávkujících mezi dosud pracující se nedostal. A tak následkem nedostatečné organisace a nedostatečného spojení a pak zabitím inženýra Paddocka, který na stávkující střílel a od svých zastřelen byl, začež 126 stávkářů v
Uniontownu nevinně se dostalo do vězení, počali být stávkující utlačováni a některé koksovny opět počaly pracovat, takže se podobalo, že stávka je ztracena. Kapitál počal nabývat veselé mysli, ale ne ná dlouho. V dělnictvu všade to vřelo jako v sopce, jen že jeden nedůvěřoval druhému a jen po straně se o tom mluvilo, poněvadž bylo mnoho najatých špiclů, kteří každé slovo chytali a donášeli do kanceláří.
Uniontownu nevinně se dostalo do vězení, počali být stávkující utlačováni a některé koksovny opět počaly pracovat, takže se podobalo, že stávka je ztracena. Kapitál počal nabývat veselé mysli, ale ne ná dlouho. V dělnictvu všade to vřelo jako v sopce, jen že jeden nedůvěřoval druhému a jen po straně se o tom mluvilo, poněvadž bylo mnoho najatých špiclů, kteří každé slovo chytali a donášeli do kanceláří.
V celých koksovnách obráceny byly zraky k nám v Mount Pleasant na důl Standard, který je největší. Superintendent tohoto důlu Ramsay, chytrý muž, celé tři roky hleděl brát do práce jen takové dělníky, kteří se mu zdáli hloupí, neb se domníval, takoví že nejsou schopni přemýšlení a skutečně se tomu tak podobalo, ale přece se zmýlil. Vzdor hlídačům na všech stranách důl ten zastavil první po vyhlášené stávce na den 21. dubna 1894.
Dne 22. dubna 1894 v neděli odpoledne počali se dělníci pomalu scházet, neboť jakýsi dobrou myšlenkou nadaný dělník roztrousil, že přijeli delegáti z Columbus. Každý byl žádostiv, co se bude povídat a co přinesli.To když se dozvěděl boss a superintendent, přišli k tomu lidu, který stál a dosud žádný nic nemluvil a tázal se, co chtějí. Jeden Slovák vystoupil (Angličané se všeho straní) a povídal mu, že nemožno za takovou mzdu pracovat a být s rodinou živi, neb dříve že jsme měli 60 centů od vozu, teď máme jen 46 centů a dostaneme jeden neb dva vozy. Když dostaneme jeden vůz, přijde nám 21 centů denně, neb z bytu denně platíme 18 centů, 5 ctů. na lampu a 2 cty na ostření nádobí, což činí 25 ctů, tak že na živobytí připadá s celou rodinou pouze 21 ctů. Při této výpovědi dělník otázal se pak superintendenta, zda-li možno za to žiti s rodinou 5 a i více dítek mající — a zda-li by on, superintendent, za to pracoval. Ten na to nic neodpověděl, jen boss prohodil, že když nebudem pracovat, nebudem mít pranic a odešli.
Kapitalisté se domnívali, že když 3 roky dřeli dělníky, budou tito rádi, jen když pracujou, ale páni se přepočetli. Večer po zmíněné odpolední události počalo se dělnictvo více scházet a rokovalo, má-li za podobnou mzdu pracovat neb ne. Jeden dělník prohlásil: Kdo je pro práci by šel na levo a kdo pro stávku na právo, — a ihned celý zástup na pravou stranu se postavil.
V pondělí 23. dubna ráno počali bossové vybízet do práce a někteří vzdálenější, kteří o ničem nevěděli, šli do práce, ale ihned se vrátili. V 9. hodin svolána schůze a počalo přistupování do unie. V poledne chtěl superintendent vědět aspoň dva, kteří jsou v unii, doufal to přetrhnout, ale již bylo zapsáno 300 členů. Večer byla opět schůze, neb se očekávali delegáti ze Scottdalu, od nás tam vyslaní. Než přijeli, počet členů do unie vystoupil na 450. S delegáty přijeli organisátorové Barret a Novacký, kteří řečnili a oznamovali, na jakých požadavcích se má stát a sice: 90 ctů od 100 bušlů a vozy přeměřit na míru, a hlavní co je, že musí kapitalisté uznat unii. Požadavek na platu není velký, ten by společnost povolila, ale nechtí unii. Oni vědí, že dělnictvo zorganisované půjde dále ve svých požádavcích.
V úterý dne 24. dubna ráno svolána schůze; postavili jsme se do řady, prapor vyzdvižen a každý musel k řadě přistoupit; jeden Čech počal bubnovat pochod a zástup 600 mužů se linul. Vydali jsme se na koksovny, kde pracovali, by se k nám přidali. U Mechur přistouplo k nám 300 mužů s praporem a šli jsme ke kolonii, postavili se v řady a zvolen výbor, který vyslán k dělníkům, by se k nám připojili, což oni učinili. Pak vyzván superintendent důlu, by se k nám dostavil a oznámeno mu, co žádáme a k čemu jsme oprávněni a že v požadavcích těch jménem zákonů Spoj. států a pod jich praporem dostojíme, načež on se tázal, může-li práci toho dne dodělat aneb má-li na minutu zastavit. Jeho dělníci prohlásili, že zastavují na minutu. Šli jsme pak od místa jednoho ke druhému; celkem 13 koksoven jsme prošli, každý býl hladov, ale kráčel stále při znění bubnu, až ve 3 hodiny odpoledne jsme zastavili v Morgen, kde se každý trochu kejksem a vodou posilnil. Odbývána pak schůze. Dělnictvo se k nám přidalo, šlo se do Broadfordt, kdež k nám přišli muži, ženy i děti a zástup vzrostl na 15 set. Pak se někteří vrátili na zpáteční cestu, a velká síla šla ještě na jednu koksovnu asi 20 minut od Broadfordt, kdež též dělnictvo se přidalo a nastoupen pochod zpátečný do Mount Pleasant, který trval do 10 hodin večer.
Kdo si dovede představit 12 hodin být na nohou o hladu, musí obdivovat vytrvalost dělníka, který pracuje pro zlepšení své. Kdo by byl milovník romantiky, jít přes 3 hodiny údolím, u kterého na dvou stranách vrchy a skály trčí a dým z pecí koksoven v tom údolí jako mraky se valí a mezi tím dýmem na všech stranách vidět černat se uhel, který ze země vybíhá, to velké bohatství, které si několik jednotlivců přivlastnilo, může se na to přijít podívat.
Kdybych popisoval stav koksoven, bylo by toho mnoho. Jsem 10 roků zde mezi tím dělnictvem všech národností a na páté stávce, a doznati musím, že všechny národnosti jsou mnohem uvědomělejší a sebevědomější než bývaly a každý v řadě stál jak zeď, a když jsme šli přes Scottdale, žádný nápojů ani si nevšimnul, jen mlčky šlapali, a přec nás druhého dne noviny nazvaly „mob”. Ale běda někdy těm, které mamon a modla zlatého telete zaslepila. Ten lid, který dnes tiše kráčí a kterýž dnes lůzou nazývají, ten je více nebezpečný než ten, který křičel a na nějž oni tak často stříleli. Ten mob, co dnes tiše kráčí, je uvědomělý a nenasadí životy bezúčelně, ale až uvidí, že jeho čas, jedním hnutím smete z povrchu země ty, kteří se mu dnes posmívají. Musel bych být špatný prorok, kdyby se tak nestalo, neboť jsem mezi tím lidem vyrostl, učil se znát smýšlení i jednání jeho a je mně každý desetkrát milejší, než všichni milionáři dohromady.
Dne 25. dubna přišli zase k nám z těch míst, kde jsme my byli,aby nám ukázali, že práce zanechali, přišli též Češi z Bessemer a Owertownu, kde také zastavili. Byla odbývána schůze a jeden udavač dostal bití.
Dne 26. dubna přišel šeriff se šesti deputy zatknout jednoho dělníka, na kterého jeden Angličan udal, že ho tahal, by s námi šel na pochod a že prý měl v ruce v šátku kámen, kdežto ale to byl kousek chleba na cestu. Když přišel šeriff se svými deputy k bytu, lid se na ně shrnul a ti strachy se třesouce prosili lid, by je propustil a odešli s nepořízenou.
Dne 27. dubna svolána schůze k volbě delegátů do Scottdale do konvence. Společnosti prý chtějí již vyjednávat, kdežto před týdnem nechtěly s výborem dělníků ani mluvit.
Dnes, dne 28. dubna, dochází radostná zpráva. Pověstný Morewood
se svými skéby a Pinkertonci zastavil práci, jakož i Alice Mine. Vzdor 160 Pinkertoncům, kteří měli celý Morewood obklopený, by nikdo k dělníkům nemohl, a všemu namáhání, by udrželi místo to v práci, nepodařilo se jim. Lid se srazil dohromady k největší zlosti kapitálu, a hlavně prý k tomu přispěly ženy, které odehnaly muže od práce. Dnes ráno pak společně mašírovali do Scottdalu ku konvenci. Večer očekáváme zprávu — výsledek vyjednávání. Na zdar!
se svými skéby a Pinkertonci zastavil práci, jakož i Alice Mine. Vzdor 160 Pinkertoncům, kteří měli celý Morewood obklopený, by nikdo k dělníkům nemohl, a všemu namáhání, by udrželi místo to v práci, nepodařilo se jim. Lid se srazil dohromady k největší zlosti kapitálu, a hlavně prý k tomu přispěly ženy, které odehnaly muže od práce. Dnes ráno pak společně mašírovali do Scottdalu ku konvenci. Večer očekáváme zprávu — výsledek vyjednávání. Na zdar!
Václav Chochola, Mt. Pleasant, 28. dubna 1894.
zdroj: Dennice novověku, 3.5.1894
