Slavnost Pařížské komuny, kterou spolek náš „Arbeiterbund“ dne 17. března 1894 v České síni odbýval, byla zajisté jednou z nejdůstojnějšich manifestací zdejšího pokročilého dělnictva, jaká byla kdy v tomto městě odbývaná.
Vzdor různé protiagitaci a vzdor tomu, že ten samý večer sociální demokraté ostouzeli komunu v německé síni, byla česká místnost našimi přáteli přeplněna — důkaz to zajisté velmi potěšitelný, že spolek náš těší se u obecenstva velké oblibě a jeho idea nalézá hojně přívrženců.
O půl osmé hodiny zahájil soudruh Jan Kopecký co předseda slavnost načež naši spolkoví hudebnici soudruzi Alois Jäger a W. Doležálek zahráli vznešenou marseillaisu proletáře, která byla od obecenstva s nadšením přijata. Slavnostní řeč německou přednesl soudruh St. Kapler a českou soudruh Jan Kuthan, oba dva řečníci byli za své nadšené řeči odměněni bouří potlesku. Zpěvácký a deklamatorní sbor našeho spolku, předstoupil ponejprv před obecenstvo a zapěl píseň práce, tak že každý z přítomných, šlechetnou snahu onoho sboru schvaloval, že pěstuje zpěv mezi pracujícím lidem. Básně a deklamace, které přednesli soudruzi Jan Kuthan, Laurman, soudružky Kopecká, Agnes Měšťanová a Kaplerová byly vesměs velmi zdařilé a odměněny hlučnou pochvalou obecenstva.
Nejdůstojnější příspěvek ku zdaru slavnosti přinesl bez odporu soudruh Alois Jäger se svou rodinou. Soudruh Jäger pěstuje ve své domácnosti s příkladnou pílí dělnický zpěv a vypěstoval velmi znamenitý zpěvácký sbor. Sotva že zavzněl s podium jasný hlas jeho 12leté dcerušky, kterou otec a matka znamenitě doprovázeli, tu jako kouzelným proutkem dotknut, zůstal každý stát a s rozechvěním naslouchal krásnému zpěvu. Děvče stálo mezi rodiči odhodlaně jako voják, což každého příjemně dojímalo. Bouře potlesku nechtěla bráti ani konce a každý se jen neustále ptal, kdy zase budou zpívat. Celkem přednesl onen znamenitý rodinný sbor tři písně, které naši slavnost důstojně okrášlily.
Po vyčerpáni bohatého programu rozproudila se taneční zábava a přátelská nálada a solidarita ovládala všechny přítomné tou měrou, že se žádnému domu ani nechtělo.
Z čistého výtěžku věnováno „Dělnickým Listům“ $5 00, na stávkující uhlokopy $5.00 a ostatní ponecháno pro agitaci, což zajisté každého, který slavnosti naši přítomen byl, úplně uspokojí.
Příjmi tudíž každý, kdos jakýmkoli způsobem ku zdaru tak důstojné dělnické slavnosti přispěl, ten nejupřímnější dík jménem celého hnutí dělnického a kráčejme jen vytrvale ruka v ruce proti našemu společnému nepříteli. Nazdar!
Jak se dovídáme, vyrukovali sociální demokraté při své slavnosti přestrojeni jako vojáci s puškami na ramenou. Prožluklí tatrmani! Proč si tímto způsobem z obecenstva tropíte šašky ? Proč si nepřilepíte na ramena místo pušky volební lístek, když o revolučním hnutí nic slyšet nechcete? Doufáme však, že se obecenstvo zdejší od vás na příště za blázna držet nedá a obrátí se k vám zády!
Pilník.
New Bedford, Mass. 25. března 1894.