Evropa v plamenech, desítky milionů mužů v nejděsivějším masakru v zaznamenané historii, stovky milionů žen a dětí v slzách, ekonomický, intelektuální a morální život sedmi velkých národů brutálně přerušen, s každodenní hrozbou dalších armádních zásahů – to je, už pět měsíců, skličující, drásavá a odporná podívaná, kterou nabízí civilizovaný svět.
Ale tento pohled byl každým pádem očekáván anarchisty.
Nikdy nebylo pochyby – a strašlivé události dneška nám v to dodávají důvěru – že válka se permanentně inkubuje v existujícím těle společnosti a že ozbrojený konflikt, specifický nebo obecně, v koloniích nebo v Evropě, je přirozeným důsledkem a nevyhnutelným osudem režimu založeném na ekonomické nerovnosti jeho občanů, spoléhajícím na bezuzdný spor zájmů, a umistňujícím svět práce pod úzký, bolestivý dohled menšiny parazitů kterým náleží politická i ekonomická moc. Válka byla nevyhnutelná; ať už odkudkoliv, prostě musela přijít. Ne nadarmo bylo poslední půlstoletí věnováno horečné přípravě té nejimpozantnější výzbroje a každý den se zvětšovaly rozpočty smrti. Neustálé zdokonalování válečných materiálů, každá mysl a každá vůle je neustále zaměřena na stále lepší organizaci vojenské mašinérie – sotva způsob, jak budovat mír.
Takže je naivní a dětinské, jakmile se příčiny a příležitosti sporu znásobí, pokoušet se té nebo té vládě přiřadit míru viny. Není možné rozlišit ofenzivní a defenzivní válku. V současném konfliktu se vlády v Berlíně a Vídni ospravedlňovali dokumenty do posledního kousku tak autentickými jako dokumenty vyprodukovány Paříží, Londýnem a Petrohradem. Je na tom, jež vyprodokuje nejvíc nezpochybnitelnou, nejvíce vypovídající dokumentaci dokazující svou dobrou víru, aby se označil za bezúhoného obránce práva a svobody, bojovníka za civilizaci.
Civilizace? Kdo se za ní v současnosti staví? Je to Německý stát s jeho obávaným militarismem, tak mocným že potlačí jakoukoliv známku rebelie? A nebo Ruský stát, jehož jediné metody přesvědčování jsou knuta, šibenice a Sibiř? Či Francouzský stát s jeho Hiribi, jeho krvavým dobytím Tonkinu, Madagascaru, Moroka a nucenou brannou povinností černých vojáků, ta Francie jejíž vězení hostili, v uplynulých letech, soudruhy jejihž jediným zločinnem bylo psát a mluvit proti válce? A nebo Anglie, která vykořisťuje, rozděluje, vyhladovává a utlačuje lid svého obrovského koloniálního impéria?
Ne. Ani jedna z bojujících stran nemá právo se nazvat civilizací, stejně jako si žádná z nich nemůže nárokovat legitimní sebeobranu.
Pravdou je, že kořeny války která teď pokryla krví pláně Evropy, stejně jako všechny před ní, se nachází exkluzivně v existenci Státu, jež je politickou formou privilegia.
Stát je zrozen z vojenské moci; rozrostl se díky vojenské moci, a, logicky, vojenská moc musí být zachována pokud si má zachovat svou všemohoucnost. Ať už nabude jakoukoliv formu, Stát je pouze útlak organizovaný pro benefit privilegované menšiny. Současný konflikt nabízí působivou ilustraci tohoto všeho: všechny formy státu jsou zapleteny do současné války-absolutismus reprezentován Ruskem, absolutismus zmírněný parlamentarismem Německem, Stát jež vládne nad mnoha velmi různými lidy Rakouskem, konstituční demokracie Anglií a republikánský systém Francií.
Neštěstím lidí, kteří byli nicméně všichni hluboce oddáni míru, je že věřili Státu s jeho intrikujícími diplomaty, v demokracii a v politické strany (včetně opozičních stran, jako třeba parlamentárních socialistů) že zabrání válce. Tato důvěra byla záměrně zneužita a nadále je zneužívána když ti ve vládě, s pomocí celého tisku, přesvědčují jim příslušný lid že tato válka je válka osvobození.
Jsme s vervou proti jakékoliv válce mezi národy, a, v neutrálních zemích, jako Itálie, kde ti co vládnou znovu chtějí uvrhnout více lidí do inferna války, naši soudruzi oponují a vždy budou oponovat válku vší energií co mají.
Nehledě na to kde se nachází, anarchistova role v současné tragédii je pokračovat v hlásání že je jen jedna osvobozující válka: ta vedena v každé zemi utlačovanými proti utlačujícím, vykořisťovanými proti vykořisťovaným. Naší úlohou je přimět otroky k revoltě proti jejich pánům.
Anarchistická propaganda a anarchistická akce by se měla pustit do vytrvalého podkopávání a rozbíjení různých Států, kultivujíc ducha povstání a působíc jako porodní bába nespokojenosti v lidech a v armádách.
Každému vojákovi z každé země přesvědčeného že bojuje za spravedlnost a svobodu, musíme vysvětlit že toto hrdinství a kuráž bude sloužit jen a pouze k udržování nenávisti, tyranie a bídy.
Pro tovární dělníky musíme být připomínkou že pušky které nyní drží v rukách byly proti nim použity ve stávkách a legitimních revoltách, a budou později znovu použity proti nim, aby je donutili podvolit se vykořisťování jejich zaměstnavatele.
Rolníkům musíme ukázat že po válce budou znovu donuceni ohnout se pod jařmem a pokračovat v práci na půdě jejich pánů a krmit bohaté.
Všem psancům musí být ukázáno že by neměli složit zbraně až dokud si nevyřídí účty se svými utlačovateli a zmocní se půdy a továren.
Ukážeme matkám, milenkám a dcerám, obětem zdrcujícího utrpení a deprivace, kdo nese zodpovědnost za jejich žal a masakr jejich otců, synů a manželů.
Musíme využít každého podnětu ke vzpouře, každé nespokojenosti, za účelem podnícení insurekce, organizace revoluce ve které vidíme ukončení všechny nepravosti ve společnosti.
Neztrácejte naději, ani tváří v tvář takové kalamitě jako je válka! Jsou to tyto těžké časy, kdy tisíce mužů hrdinsky padají pro myšlenku, ve kterých musíme ukázat takovým mužům štědrost, velkolepost a nádheru anarchistického ideálu: sociální rovnost dosažena skrz svobodnou organizaci vyrábějících: válka a militarismus navždy vymýceny, kompletní svoboda vyhrána skrz úplnou demolici Státu a jeho donucovacích prostředků.
Ať žije Anarchie!
podepsáni sekretariát Anarchistické internacionály: Leonard D. Abbott, Alexander Berkman, L. Bertoni, L. Bersani, G. Bernard, G. Barrett, A. Bernardo, E. Boudot, A. Calzitta, Joseph J. Cohen, Henrry Combes, Nestor Ciele van Diepen, F.W. Dunn, Ch. Frigerio, Emma Goldman, V. Garcia, Josef Hippolyte Havel, T.H. Keell, Harry Kelly, J. Lemaire, E. Malatesta, H. Marques, F. Domela Nieuwenhuis, Noel Panavich, E. Recchioni, G. Rijnders, I. Rochtchine, A. Savioli, A. Schapiro, William Shatoff, V.J.C. Schermerhorn, C. Trombetti,
P. Vallina, G. Vignati, Lillian G. Woolf, S. Yanovsky.