Mladý muži, zda-li pak jsi již přemýšlel, co znamená býti vojákem? Zda-li pak vás, kteří jste k armádě dobrovolně přistoupili, již jednou napadla otázka, co o vás dřívější spoludruzi, dělníci soudí? Zda-li pak víte, co život vojenský z vás odchová? Ach, zajisté, že nevíte; neboť jste o tom vůbec nepřemýšleli a dnes, když jste byli vzornou poslušnost odpřisáhli, která vám užívání vlastního rozumu nepřipouští, je povinností poslouchat rozkazů toliko vašich představených, ať už povel zní jakkoli.
Skutečně, nejnižším účelem člověka je snad býti dobrým vojínem. Neboť dobrý vojín nikdy se nad rozkazem svých představených nepozastavuje, nikdy o tom neuvažuje – co špatným neb co dobrým jest. Zkrátka, on o podobných věcech vůbec neuvažuje, on nezná soucitu neb slitování a neptá se, zda rozkaz spravedlivým je či nikoli; on slepým i hluchým jest nástrojem, poslušným toliko velitelských rozkazů.
Zní-li povel na postřílení stávkujících dělníků, zápasících oproti obrovské hospodářské přesile o větší skývu chleba, aby spíše nasytili hladovící svoje rodiny, ženy i dítky, tu dobrý vojín jedná dle rozkazu a soukromí se pak omlouvá že musel, že ohledů znáti nesmí že mu cizími jsou soucit a slitování a skládá odpovědnost na svoje představené.
Och, jaká to zbabělost! – – – Hanba! – – – Rděte se! – – – Ale ovšem – poslouchati musíte, disciplinu porušit nesmíte, neboť jste přísahali, že na povel krev prolévati budete, že každého bez milosti rozsekáte, že bez ochvění svůj bajonet v prsou protivníka otočíte, že jej šrapnelem na kusy rozmetáte, ohněm strávíte, ve vodě utopíte nebo plynem zadusíte. A neměli jste odvahy tázati se, kdo že budou vašimi oběťmi. – Ne, vy se nadýmáte hrdostí, že v potocích krve se broditi smíte. – – –
Běda vám! Vy nejste již lidmi. Poklesli jste hluboko pod úroveň dravých šelem. – – – Vždyť ani tygr, nejkrvelačnější to šelma na světě, nerdousí život když je syt; – – – – a pak, napadá kdy tygr tygra? – – Zajisté, že ne! Ale vy – – – ach, ano, vaším řemeslem to jest – přepadati člověka. Vy cedíte potoky krve, jíž vypít nemůžete. Ach, jakým by to musel býti otec váš, aby na takové syny měl býti hrd! Jaká to matka, která by vás líbala!
Vás, jichž úkolem jest na povel vašich představených, věrných to chráněnců zbankrotělé společnosti, vražditi napořád, vražditi „nepřítele“, třeba vlastní otce vaše – – – vaše bratry – – –
Válka! Jak ukrutné to slovo! Evropské řeky dnes zabarveny jsou krví lidskou; celé říše pohnojeny mrvou lidských těl; i obludy mořské krmeny jsou člověčinou. A co teprve těch mrzáků, kteří zanedlouho prositi budou o lidské smilování; oněch statisíců duševně chorých, zšílených, revmatismem a jinými nemocemi prolezlých. Slýcháme, že čím větší spousty, čím více zabitých, čím více opuštěných matek, žen a sirotků – – – tím větší naděje na vyznamenání. Táži se: kdo chcete se pod tretkami honositi? Zajisté jen člověk otrávený, vojenským fanatismem zšílený. Toužíte po tom i vy? Snad ano. – – Neboť srdce vaše je již jako led studené a tvrdé jako křemen; pocity lidskosti již vymizely, soucit zamrzl v duši vojenské.
Poněvadž i z řad našich přátel se někteří dali zlákati pozlátkem „vidění světa“, proto vznášíme tento apel k mladému dělnictvu, aby nevstupovalo do služby vojenské, do barbarského otroctví, ať už je k tomu vybízí Gompers nebo kdokoli, a snažíme se několika řádky naznačiti co o těch soudíme, kdož se popěvují, že „život vojenský – -“
A proto ještě jednou: Nebuďte vojíny – buďte lidmi!
Publikováno na stránkách Volných listů v USA, autor podepsán pseudonymem Rebel, pravděpodobně se jednalo o předního člena IWW Josefa Kučeru.
