V neděli 11. prosince 2022 navždy odešel z našich řad frýdeckomístecký anarchista, antifašista a antimilitarista Filip Rusina. Věnujme mu krátkou vzpomínku.

Filip se již od mládí pohyboval v prostředí hudebního undergroundu, na přelomu tisíciletí účinkoval postupně v několika punkových kapelách.

Přestože se Filip často pohyboval na okraji společnosti, jako anarchista nikdy nezapomínal na ty, co na tom byli sociálně stejně, ne-li hůře. I s minimem vlastních prostředků byl Filip dlouholetým aktivním účastníkem frýdeckomísteckého kolektivu Food not Bombs, kde fungoval zejména jako spojka mezi aktivisty a lidmi žijícími na ulici. Velké uznání zaslouží zejména činnost místní FNB v době pandemie, kdy se na ty nejchudší stát zcela vykašlal.

Když vznikla Ostravská anarchistická federace, aktivně se zapojil do její činnosti. Aktivně se angažoval v otázce politického squattingu, nezapomínal však ani na podporu politických vězňů.

V roce 2020 se Filip zapojil do syndikalistického Odborového svazu Iniciativa pracujících (OSIP), kde mohl sdílet své zkušenosti streetworkera a obecně pracovních podmínek v sociální oblasti.

Postupně však Filipa doháněly jeho dlouhodobé zdravotní problémy a osudnými se mu nakonec koncem tohoto roku staly prosincové mrazy.

Filip byl příkladem člověka, který bojoval za své předsvědčení až do úplného konce. Nebral si servítky, říkal, co si myslí, šel proti proudu.

Čest jeho památce.

Co tento článek píšeme, je stávka uhlokopů, pracujících na měkkém uhlí, dosud v proudu. Prohlašuje se sice, že má býti tyto dny svolána národní konference za příčinou urovnání sporů a ukončení této obrovské stávky. To jsou ovšem dosud jen neurčité pověsti a nemožno určit, zdali k takové konferenci v nejbližšich dnech dojde.

Faktem je, že v mnohých průmyslových centrech jeví se již citelný nedostatek uhlí a nebudeli stávka během několika dnů skončena, pak následkem nedostatku uhlí bude muset být zastaveno mnoho továren a průmyslových závodů. To by mělo za následek, že mnoho tisíc průmyslových dělníků donuceno by bylo k nedobrovolné stávce, čímž řady bojujících horníků o zlepšení vzrostly by dvojnásobně. Tím by dostali se horníci ještě v příznivější situaci a pozice jejich byly by ještě pevnější.

Celková situace neni uhlokopům dosud nepříznivou, ačkoliv by mohla být desetkrát lepší, ba stávkáři mohli již mít vítězství v hrsti, kdyby všichni uhlokopové, nejen na měkkém, nýbrž i na tvrdém uhlí, jako jeden muž byli šli na stávku a ostatní průmysloví dělníci je morálně i finančně podporovali.

President ,,United Mine Workers,“ McBride udává, že ze 190,000 uhlokopů na měkkém uhlí je jich přítomně 105,000 na stávce a že do první polovice máje nastane takový nedostatek uhlí, že tisíce továren bude muset přestat pracovat.

Z toho je vidno, že kdyby horníci byli sjednocení v bojí a vytrvali až do krajnosti na stávce, museli by brzo, za dva, za tři týdny dosáhnout vše, co žádají a tak nejen zlepšití své trudné poměry, nýbrž i sesílit a upevnit svou organisaci, získat v malomyslných a slaboších novou sebedůvěru a vytrestat ty loupeživé uhlobarony tak, že by aspoň na nějaký čas si to zapamatovali a dali se svými útoky pokoj.

Uhlokopové ještě nejsnáze by mohli i pomocí stávky zlepšit částečně své mizerné poměry výdělkové, ale museli by provést všeobecnou stávku až do krajností a největších konsekvencí. Oni jsou v té velké výhodě, že takovouto stávkou brzo donutili by statisíce jiných průmyslových dělníků k nucené stávce, získávali by tedy stále nové, ohromné posily, tak že by vítězství muselo být na jejich straně. Dovedou-li uhlokopové takto vytrvale a všeobecně stávkovat a bojovat, pak o výsledku nemůže být pochybnosti. K tomu potřeba je jim vytrvalosti, energie a solidárnosti v míře úplné. Američtí uhlokopové mají při této stávce tu nejlepší příležitost ukázat, dovedou-li bojovat pro své zlepšení a jak daleko nabyli poučení z nabytých zkušeností.

Na mnoha místech došlo již mezi stávkáři a skéby ke krvavým srážkám, což je důkazem, že i v tomto případě, kde se horníkům jedná fakticky o bytí a nebytí, najdou se jejich spolutrpitelé v práci a bídě, kteří nemají žádného citu ani k sobě ani k jiným a žádného porozumění pro vzájemný boj a pomoc pro společné osvobození. Že, i za takovýchto okolností najdou se skébové, jest to nejsmutnější na celém boji. Roztrpčeným stávkářům není se pranic co divit, že když mírná domluva nestačí, násilím donucují skéby k zastavení práce.

Zdroj: anarchistické noviny „Dělnické listy“, vydávané Mezinárodní dělnickou jednotou (Internationa Workers People Association in America), 5.5.1894, New York

Majitel několika uhlodolů, Mr. Diamond (prohlížeje si z kočáru nově importované námezdné otroky): „O, hoši jako Herkulesové! Jak statné to postavy! Hlavy jako pařezy, krky silné, ramena a plece široké a celá postava solidní, jako by jí ulil z ocele. Takové hochy si nechám líbit. Z takových hnátů dá se hezkých pár lesklých dolárků vyrazit. A při tom vyhlížejí tak skromní a bojácní; zdá se, že pochází z prazvláštního plemene, které se mě zrovna nejlépe hodí.“ (Zavolá svého popoháněče otroků) Karabáčník: „Co si přejete Mr. Diamond?“ Diamond: „Odkud přijeli tito lidé?“ Dozorce: „Většinou z Uher, Polska a ti menší z Itálie. Náš agent dává jim dobré vysvědčení. Jsou silní, zdraví, pilní, poslušní, skromní a velmi nábožní.“ Diamond: „Je někdo mezi nimi, který mluví anglicky?“ Dozorce: „Co myslíte? Ani jediný.“ Diamond: „Tož zavolejte pátera Kybelu, ať nám jde tlumočit.“

Dozorce jde do blízké fary a za chvíli přivede slovenskopolského kněze, který se s uhelným baronem přátelsky vítá; jsou to již staří známí. Po krátké rozmluvě a domluvě, zakývá kněz na jednoho z největších přistěhovalců a tlumočí mu otázky Mr. Diamonda.

Kybela: „Jak se jmenuješ?“

Dělník: „Petr Skoblovský.“

Kybela: „Jakého jsi náboženství ?“

Dělník: „Katolík.“

Kybela: „Umíš pracovat ?“

Dělník: „Umím, panel“

Kybela: „Jak dlouho jsi pracoval v staré zemi?“

Dělník: „Od časného rána až do pozdního večera.“

Kybela: „Vidíš, a zde u Mr. Diamonda potřebuješ pracovat jen 10 hodin. Co jsi venku vydělal za den?“

Dělník: „Třicet až 50 krejcarů.“

Kybela: „To je skrovný výdělek! Zde můžeš výdělat $12 až $15, týdně umíš-li pracovat. To je desetkrát více, jako jsi vydělal v staré uherské vlasti. Nejsi rád, že jsi v Americe?“

Dělník: „Ba jsem, pane!“

Kybela: „Musíš též vědět, že Amerika je zem svobodná. Zde nejsou žádní králové ani císařové, zde jsme si všichni rovni. Zde nad námi vládne jen všemohoucí bůh. Budeš-li jen hodně pracovat a při tom trochu spořit, můžeš mít za pár let dům a lot a během doby můžeš se stát v této obci i kostelním radou anebo aldermanem. Ale ovšem, chceš-li k něčemu přijít, nesmíš se spustit ani boha, ani kněze a dbát na zákon a pořádek.“

Dělník: „To všecko slibuju, pane.“

Tlumočník: ,,Víš co je Trades Union?

Dělník.: „To nevím.“

Tlumočník.: „To je dobře. Zde máme spolky, které se jmenujou „Trades Unie.“ Ti dělníci co jsou u nich, jsou buřiči a revolucionáři, zrovna jako ti bezbožní anarchisti, co ty pumy a dynamit hází pánům pod nohy a do kostela. Varuj se jich, nebo by jsi přišel do neštěstí. Také k „Rytířům práce“ se nedávej, nebo ti nejsou o nic lepší. A pak tu máme dvě nebezpečné sorty, socialisty a anarchisty. Slyšel jsi už o nich? Umíš snad číst a psát?“

Dělník: „Neumím a neslyšel jsem nic.“

Tlumočník: „To je tvé štěstí. Kdo čte, ten je ve spojení s ďáblem a nic dobrého se nedočte. Neposlouchej žádné socialisty a anarchisty, ti by tě nasadili ďábla do duše. Nečti také žádné noviny ve své rodině, leda „Katolické Novinky“ z Pittsburku a pak můžeš říkat v modlitbách, naučíš-li se číst. Chceš se řídit podle naší rady?“

Dělník: „Ano, pane.“

Kněz k uhlobaronu: „Pořádný chlap a takoví jsou všichni.“

Uhlobaron: „Well, takové si nechám líbit.“

Kněz: „Ostatně, já je již sám budu držet na uzdě, aby nezbloudili a boha, kněze a pána nezlobili.“ (Obrátil se k dělníku říkajíc): „Teď jdi k tvým kamarádům a vyřiď jim, vše, co jsem ti řekl. To vám povídám: chraňte se unií, socialistů a anarchistů! „Modli se a pracuj a budeš šťasten!“ praví písmo svaté. Pan Diamond, váš dobrodinec a chlebodárce a můj nejlepší přítel, chce mít jen dobré lidi, kteří drží na boha, kněze, na kostel, na práci, zákon a pořádek. Nespokojence, vzdělance, buřiče a socialisty nebo anarchisty nemůže ani on ani já potřebovat. Pamatujte si to! A teď jdi!“

Dělník: „Děkuju pěkně pane. My budeme všichni hodní a poslušní.“

Uhelný baron k svému dozorci a ku knězi: „.Jak velké štěstí, že jsme ty přistěhovalce dostali, byli bysme museli těm stávkářům povolit. Teď ať přijdou! Máme lidí dost a jaké!, to je štěstí! Pane Kybela, zde máte $100 za vaše tlumočení a zde $100 na kostel! Díky za vaše služby. Zůstaňte vždy naším přítelem. Nebudete mít příčinu litovat toho. (Kněz se usmívá a tiskne uhelnému baronu ruku). Pane Kybela a vy dozorče, hleďte, ať se mi ti lidé nepokazí a ať se neučí anglicky a nečtou mi žádné noviny mimo „Katolické Novinky!“ O, kdybychom měli zde samé takové dělníky, tu by jsme my kapitalisté neměli žádný trubel!

O DVA ROKY POZDĚJI

Petr Skoblovský přichází co mluvčí dělnické deputace:

Petr: „Dobrý den, pane Diamond.“

Diamond: „Good day boys, co mohu pro vás učinit?“

Petr: „My máme tři požadavky na vás a žádáme, abyste vzal na ně zřetel:

My žádáme, aby foreman Snubgrass byl propuštěn. On s námi zachází jako s psy, uráží naše ženy, svádí naše dcery a vynucuje na nás úplatky. Žádáme, aby naše práce byla stejnoměrnější. Podle nynějšího systému musíme jeden půl roku dřít až k smrti a druhý půl roku jsme odsouzeni k zahálce. Žádáme zvýšení mzdy o 20 procent, jelikož při nynějším výdělku nemůžeme být živi. Když jsme byli před 2 roky v staré vlasti naverbováni, bylo nám slíbeno $12 až $15 týdně, zatím ale nevydělali jsme po celé dva roky více než $5 až $7 a nyní vyděláme docela jen $3 až $4, což nestačí, abysme udrželi své tělo pohromadě, neřkuli živili celou rodinu.“

Diamond (na nej výše popuzen): „Co? Vy chcete mluvit do mého byznysu a dělat mě předpisy? Vy jste nespokojeni? Podívejme se na tu cízáckou pakáž! Vy jste drzí, nevědomí foreigners, vy jste buřiči,socialisti, anarchisti, lenoši a lumpové! Vy nerozumíte naší konstituci a naší svobodné zemi, jinak byste věděli, že vy tu nemáte co mluvit a mě nic co poroučet! Já jsem zde boss a komu se to nelíbí, ten může stapovat anebo jít odkud přišel. — Mého foremana mám pustit? Jaká drzost ? — Pracovní dobu chcete mít zkrácenu ? — Vy lenoši! — Větší plat chcete mít? — Taková nestydatost! Vy nevděčná chaso evropská! Vy nedovedete ani posoudit, že jste zde svobodní lidé a ocenit to štěstí, že smíte pracovat v republikánské zemi! Ne, já si nenechám nic mluvit do svého byznysu, jsem svobodný muž, jsem Amerikán a mohu dělat co chci, do toho nikomu nic není!“

Petr: „Ale Mr. Diamond, vy jste nám neporozuměl. My vám nechceme dělat žádné předpisy, my vás zcela slušně žádáme, byste nám aspoň poněkud ulevil a dopomohl aspoň k částečnému právu.“

Diamond: „Co? Vy chcete právo? Já vám mám dát právo? Ne, nikdy! Zde je svobodná země, zde může každý dělat co chce. Komu se to nelíbí, ten může stapovat.“

Petr: „Dobře, pane Diamond, pak zastavíme zítra práci. Bude to lepší, nežli při takové dřině zmírat hlady!“ (Deputace odchází).

Diamond: „Hell and d … n …. Taková drzost! Taková lůza cizácká! Jak já jí naučím americkým mravům! Vyhladovím ji, vyházím z domků, až poleze ke kříži! Já ji ukážu, kdo je zde pánem a bude-li poslouchat zdejší zákony a pořádek!“ (Zazvoní na svého sekretáře a diktuje následující depeše: „John Kracowskí, Taborstrasse č. 12, Wienna, Austria, Europe. Zašlete nám co nejdříve s nejblížšímí loděmi asi 300 (Slováků, Uhrů, Poláků, Talianů atd. Za starých podmínek. Trochu hloupější a skromnější než byli ti poslední. Rychlost je nutná! Andrew Diamond.“

zdroj: anarchiscké noviny „Dělnické listy“ (New York, 1894), publikační orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe

Už máš objednanou naší letošní knihu „Ne válce: Antimilitarismus v českém dělnickém hnutí (1890-1918)? Kniha, která je žel natolik aktuální, mapuje a přibližuje protiválečné a antimilitaristické hnutí mezi českým dělnictvem a dělnickou mládeží za c.k. Rakouska a za světové války, jak v řadách národních socialistů, sociálních demokratů a především anarchistů. 220 stran. Cena 200 Kč (30 Kč je poštovné). Platba na účet Zádruhy: 1024164477/5500 (Equa bank). Objednat lze e-mailem: spolekzadruha@riseup.net, nebo zprávou na našem Facebooku či Instagramu.

Hledáš dárek pod stromeček pro své blízké nebo i sobě? Co si nadělit knihu od Petra Kropotkina? Historický spolek Zádruha od něj vydal několik publikací: dvě knihy „Anarchismus jeho filozofie a ideál“ a „Blahobyt všem (Dobývání chleba)“. Dnes každá k dostání za 100 Kč, obě za 200 Kč. Poštovné 30 Kč. K dostání je také brožura „Čemu učí Kropotkin“ za 50 Kč. K objednání na našem e-mailu: spolekzadruha@riseup.net nebo zprávou na našem Facebooku či Instagramu. Platba na účet Zádruhy:1024164477/5500

Mount Pleasant, 4. dubna 1894: V pensylvánských koksárenských regionech došlo 4. dubna 1894 ke stávce. Při nepokojích byl zastřelen vrchní inženýr Paddock a několik stávkujících bylo zabito. Za vraždu Paddocka bylo zatčeno mnoho lidí, jedním z vězňů byl Davis , předseda stávkové organizace. Nepokoje začaly ve čtvrtek brzy ráno , ale vyvrcholily až odpoledne ve tři hodiny. Tehdy se několikasetčlenný sbor stávkujících vydal na pochod k H . C . Frick Coke Company v Connellsville, okres Fayette, kde pracovali muži. Stávkující tam byli ráno, aby muže vyvedli, ale nikdo nepracoval. Odpoledne, když se vrátili, byli k nim umístěni zástupci, aby je přijali. Když se stávkující přiblížili, dostali rozkaz zastavit. Přistoupili k nim a snažili se dostat k mužům v pecích. Zástupci stříleli. Stávkující palbu opětovali a zaútočili, přičemž vyhnali 15 zástupců a mužů z továrny. Vrchní inženýr Paddock ze společnosti Frick vběhl do výklopníku závodu. Stávkující ho následovali a střelili ho zezadu do hlavy. Zbili ho, rozdrtili mu hlavu kameny a jeho tělo vyhodili z okna výklopníku do pecí o čtyřicet metrů níže.

Zdroj: The Hebrew American, 13.duben 1894

Velké celostátní stávce horníků předcházela stávka havířů v uhelných dolech a koksovnách v Connellsville v Pensylvánii, které propukly 4. dubna 1894, tentokrát se však stávkující ozbrojili a postavili se na odpor proti šéfům a jejich soukromým i státním ochráncům. Stávka vešla do povědomí jako „krvavá stávka“, však se podívejme jak o ní psal sám jeden z majitelů dolů:

„V uhlodolech a koksovnách Andrew Diamonda u Connellsville nedaleko Pittsburgu, zastavilo několik tisíc dělníků práci. Též v dolech jiných majitelů je stávka. Nespokojenci jsou lidé, kteří teprvé krátkou dobu nachází se v Americe, pochází z pauperských okresů v Evropě a jsou jak nevědomí tak i suroví. Staví nestydaté požadavky, jejichž splnění by pana Diamonda a ostatní majitele, již známi jsou co největší lidumilové, přivedlo na mizinu. Má se za to, že stávkáři jsou většinou nej nebezpečnější anarchisté, socialisté a dynamitáři! Jsou ozbrojení winchestrovkami, revolvery a dynamitovými bombami. U Slováků Jablúčka, Štefana a Múdryňa nalezl šerif skladiště dynamitu a pum. Jelikož jsou obavy před výtržnostmi, atentáty a pleněním a ničením majetku, byl šerif požádán, aby sestavil ozbrojenou moc k ochraně životů a majetku majitelů. Poněvadž tyto surové, divoké, rabiatní cizácké hordy si ani naší řeč ani naše mravy nepřivlastní, jsou stálým nebezpečím zákona a pořádku a proto Mr. Diamond a ostatní majitelé chtějí cizozemské barbary nahradit dělníky domácími a vzdělanými.“

Depeši komentují čeští anarchisté slovy: „Damn the foreigners !“ volá domorodý filistr při čtení hořejší depeše a tleská souhlas, když o několik dní později čte v časopisech kapitalistických, že 10 těchto nevědomých, nespokojených a „buričských“ cizáků zastřeleno, asi 60 jiných poraněno, a více jak 100 pozatýkáno bylo. Sláva svobodné Americe!

Zdroj: anarchistické noviny „Dělnické listy“ (New York, 1894)

Pověstný milionářský hrdlořez a hromadný vrah Erick z Pennsylvanie, prohlásil jednou, „že musí zničit každou dělnickou organisaci a kdyby při tom jeho ozbrojení bandité, t. j. výpomocní sheriffové museli se brodit v moři lidské krve.“

A skutečně tento hromadný vrah splňuje svou hroznou výhrůžku neustále. Každý rok z jeho rozkazu zahajují se vyhlazovací boje na zničení dělnických konzervativních i pokročilejších organisací a každý rok brodí se jeho ozbrojení bandité v potocích dělnické krve, jak to hromadné povraždění dělníků v Morewood, v Homestead a v Connellsvillském koksovém distriktu dosvědčují.

Kdyby některý dělník, některá dělnická organisace anebo dělnický časopis prohlásil: „My zničíme každou kapitalistickou organisací a kdybychom se při tom měli brodit v moři lidské krve,“ co by se řeklo a co by se stalo?

Všecky časopisy, celá panující třída, buržoasie ba i dělnické organisace a dělnické časopisy by prohlášení takové rozhodně odsoudili. Všecko by volalo: „to je krvežíznivost, to jsou nebezpeční zločinci, vyzývající k hromadné vraždě, to jsou bestie, které musí býti zničeny pro bezpečí společností!“ A orgány státní moci okamžitě by se zmocnily takových smělců a potrestaly by je šibenicí, kdežto veškerý lid by volal: „výborně! dobře se jim stalo!“

Ale kapitalistický lotr Erick může nejen svobodně takové monstrosní zločinství hlásat, nýbrž i beztrestně konat a ta panující třída a její časopisy nemají ani jediného slova odsouzení pro to a ten stát a ty jeho orgány „pořádku a bezpečnosti“ nehnou ani prstem, aby tohoto zlosyna, toho nejnebezpečnějšiho hromadného vraha a krvežíznivce potrestaly!

Avšak takovými arcizločinci a nejnebezpečnějšími vrahy jsou téměř všichni kapitalisté a nejen Erick sám. Kalifornský časopis „Seamens Journal“ oznamuje následující zprávu, která dotvrzuje co tu pravíme. List ten píše: „Tajemník Spolku majitelů lodí v Eureka, California, zaručuje každému, kdo zabije člena „Unie lodníků“ — osvobozující rozsudek — ! On prohlásil, že má na pacifickém pobřeží dostatečný vliv na všecky soudy a úřady, aby každému takovému vrahu vypomohl nebo vynutil propuštění na svobodu.“ A v jednom důvěrném dopise na své agenty psal tentýž arcilotr: „Dávka chladného olova má zázračný účinek! Nezdráhejte se zabijeti uniové členy. Získáteli si jednou takovouto reputaci (vážnost), pak shledáte, že budete mít mnohem méně obtíží a vyrušování a že práce vaší agentury budou se hladce a bez trublu vykonávati!“

Nuže, není to děsné podněcování k hromadné vraždě dělníků? Není to zločinství a banditství nejhroznějšího způsobu? Slyšel již někdo takto mluvit dělníky anebo dělnické časopisy? Nejen že ti všude, vždy a každým utlačovaní, okrádaní a týraní dělníci při každé stávce o udržení si toho kusu chleba znásilňováni jsou policií, pinkertonci, sheriffy, milicí, státními úřady a kapitalisty, nyní najímají se na ně za peníze i úkladní vrahové, jimž se mimo peněžní odměny slibuje ještě úplné osvobození za každou vraždu, zabití uniového dělníka! A to vše se děje dnes, ku konci 19. století v „nejsvobodnější“ republice! Kam takovéto bestiální jednání kapitalistů vésti musí, dá se snadno domysliti. Nikdo nebude snad myslet, že dělníci nechají se jako telata a ovce zabíjet kapitalistickými řezníky!

Dělníci, přemýšlejte o tom, co vás očekává za vaší dřinu od kapitalistických šelem, nebudeteli pomýšlet na svou vydatnou obranu! Uvažujte ale též o tom, kdo jsou vlastně těmi zločinci, buřiči, vrahy a vůbec nejnebezpečnějším živlem!

Článek reagující na pravidelné vraždy odborářů, střelbu a zabíjení stávkujících ze strany amerických podnikatelů. Uniový dělník znamená odborově organizovaný, unie je americké označení pro odborový svaz. Autorem článku byl nejspíše anarchista a šéfredaktor anarchistických novin „Dělnické listy“ a průkopník dělnického hnutí, dobře znáný František Josef Hlaváček. Pod článek se však nepodepsal.

Na události v uhelných distriktech pennsylvanských pohlíží se obyčejně různýma očima, t. j., každý je jinak posuzuje. Kdežto i většina amerických dělníků nemá pro děsné poměry dělníků v těchto okresích pravého vylíčení, ponětí a proto ani náležitého porozumění a zůstává netečná k utrpení a k děsnému znásilňování těchto otroků v pravém slova smyslu, — orgány panující třídy a kapitalistický tisk vrhají všecku vinu a zodpovědnost za krvavé události na dělníky a schvalují každé násilí, každou brutalnost a každé prolití dělnické krve, způsobené pochopy uhelných baronů. Celá tato surová a všeho citu lidskosti prostá havěť americké plutokracie a buržoasie řve unisono, že dělníci v uhelných distriktech jsou „polodiví“ Hunové (Uhři a Slováci), že jsou to buřiči a nespokojenci, neznající ani poměrů, ani „svobodných“ zřízení této země a že ve své „divokosti“ neznají ani zákona, ani „pořádku,“ ani respektu před cizím majetkem a proto prý co zločinci zasluhují býti co nejpřísněji potrestáni atd.

Kdo „blahodárnou činnost“ této kapitalistické roty sleduje a zná, ví dobře, že takto líčeni jsou vždy a všude všichni dělníci bez rozdílu národnosti, jak mile se postaví na odpor, na obranu proti terroru a úkladům kapitalistických hrdlořezů. Vždy, kdykoliv průmysloví loupežníci provokují svým bezohledným vyděračstvím a tyranií vzpouru a krveprolití, volají pak: „chyťte lupiče a vrahy!“ kdežto oni, ti praví lupiči a vrahové každému pronásledování a trestu ujdou, an teta „Spravedlnost“ jest vlastní jejich sestrou a „zákon pořádku“ vlastním synem.

K pravému posouzení neslýchané zbědovaných poměrů v uhelných okresích na západě a obzvlášť v Pennsylvánii, kde již tolik nevinné dělnické krve kapitalistickými dravci prolito bylo a kde poslední povraždění dělníků volá přímo o pomstu podává samotný kapitalistický list „American Manufacturer“ v Pittsburgu, samotnými kapitalisty uznaný a vydávaný to orgán, velmi cennou látku.

Při popisování oněch krvavých událostí v connellsvillském koksovém distriktu v minulých dnech, líčí pisatel věrolomnost, vyděračnost a bezohlednost uhelných loupežníků otevřeně a vrhá jim tolik obžalob v tvář, že je každý nestranný člověk uznati musí za barbary a za nejpřísnějšího odsouzení a trestu hodné vinníky. Pisatel otevřeně prohlašuje, že dělníci v jmenovaných distriktech jsou hanebným jednáním a tyranstvím svých bossů doháněni k zoufalství a k činům nejkrajnějším. Tak ku př. potvrzuje mezi jiným „American Manufacturer“ na nedávném konventu uhlokopů učiněné prohlášení, že uhelní baroni zcela libovolně a bezohledně zrušili smlovu ohledně mzdy a práci, kterou s dělníky učinili.

Dále praví kapitalistický list, že vyplácení mzdy dělníkům v hotových penězích v poslední době nadobro přestalo a děje se jen psanými poukázkami na zboží. Tímto spůsobem jsou dělníci nuceni kupovat všecky své životní potřeby ve „storech“ podnikatelských společností za ceny neslýchané vysoké. Tyto až pateronásobně předražené výrobky jsou ale i nejšpatnější jakkosti, mnohdy polozkažené, které kapitalističtí lupiči za fatku zkoupí a ve svých storech prodávají. Dělníci jsou v pravém slova smyslu celou svou existencí závislí na společnostech, které nad nimi neomezeně vládnou.

Orgán uhelných podnikatelů doznává sám dobrovolně, že dělníci jsou „často“ tím nejhanebnějším spůsobem šizeni při měření a vážení ze šachet a dolů vytaženého uhlí. Svůj pozoruhodný článek uzavírá „American Manufacturer“ přiznáním, že dělníci v connellsvillském distriktu v celku vzato dali si líbit poměry, jaké by si žádný méně mírnější dělnický živel líbiti nedal ani na dobu nejkratší.

To je zajisté pozoruhodné přiznáni starých hříšníků a zločinců. V těchto výrocích spočívá hrozná obžaloba nejen proti těm kapitalistickým vyděračům v uhelných okresech, nýbrž i proti celému státnímu a spolkovému zřízení této země. V přiznání tom jeví se celá ta její „svoboda“ a „spravedlnost.“ Chudí dělníci jsou neslýchaným spůsobem vykořisťováni při práci, pak při nakupování životních potřeb nanovo hanebně okradeni, v otroctví nejděsnějšího smyslu drženi, hladem k zoufalství doháněni a loupežnými přepady donuceni k obraně — k stávce a pak — jako zvěř povražděni kapitalistickými bandity!

Viděl svět většího barbarství? Může býti v Dahomeji (Benin) nebo v Kamerunu hůře? A pak přijde ještě orgán těchto amerických hrdlořezů a po všem tom napíše, že tito ubozí dělníci, kteří nechají na sobě štípat dříví a ztahovat si kůži z hlavy, nechali si líbit tyranii, kterou by žádný jiný dělnický živel nesnesl. Když ale konečně míra jeho trpělivosti je přeplněna a oni sáhnou k zákonité obraně, k stávce, patroni toho samého listu, svého orgánu, vyšlou na ně své bandity, katany a soudce! Nezasloužila by tato ukrutnická a drzá rota, aby to americké dělnictvo se shluklo a okamžitě jí lynčovalo?Americké dělnictvo zůstává však i vzdor tomu všemu přiznání kapitalistů lhostejné a netečné. Proto nebudou ani kapitalističtí vrahové dělníků lynčováni, ani nestane se nic, aby jejich banditství učiněna byla přítrž. Vše zůstane i na dále při starém pod ochranou státu. Nevinní a barbarsky tyranisovaní uhlokopové budou rasováni dále a co přídavek k tomu dostane se jim ještě opovržení a nadávek.Ti pak, kteří jsou uhelným baronům nepohodlní a pochytáni byli, budou zaprodanými soudními stvůrami odsouzeni, aby jim zašla podruhé chuť brániti se a své rodiny, když je kapitalističtí dravci uchopí za hrdlo, vzdor tomu, že jejich orgán „American Manufacturer“ se diví, jak mohou tito ubožáci tyranství to tak dlouho vydržeti.

To je ten americký pořádek! K brutální tyranii ještě drzí výsměch přiznaných loupežných vrahů.

Zdroj: anarchistické noviny „Dělnické listy“ (New York, 1894), publikační orgán Mezinárodní dělnické jednoty (International Workers People Association)

Na stávkový boj horníků v Pensylvánii na přelomu ledna a února roku 1894, navázala velká stávka horníků, která se prohnala uhelnými revíry USA počátkem dubna 1894. Jelikož mnozí čeští anarchisté v USA byli povoláním havíři, zapojili se aktivně do stávkového boje. A tak přineseme v následujících dnech zprávy o jejich účasti a jejich pohled na tuto stávků.

Celostátní stávka horníků černouhelných dolů ve Spojených státech, která začala 21. dubna 1894 trvala dlouhých osm týdnů. Krize v roce 1893 zasáhla uhelný průmysl obzvláště tvrdě. Okamžitě začalo snižování mezd v tomto odvětví a počátkem roku 1894 byly mzdy opět sníženy. Koncem jara 1894 svolala odborová organizace United Mine Workers, která měla ve své pokladně pouhých 2 600 dolarů a 13 000 platícých členů, generální stávku v černouhelném průmyslu. Požadovala návrat mezd na úroveň, na které byly 1. května 1893.
Zpočátku byla stávka velmi úspěšná. Stávkovalo více než 180 000 horníků v Coloradu, Illinois, Ohiu, Pensylvánii a Západní Virginii. V Illinois stávkovalo 25 207 horníků, zatímco v práci jich během stávky pokračovalo pouze 610. Průměrný illinoiský horník byl kvůli stávce bez práce 72 dní.

Majitelé dolů však nebyli ochotni obnovit mzdy. Někteří majitelé upravili mzdy mírně směrem nahoru, ale většina z nich odmítla ustoupit. V některých oblastech země vypukly násilnosti mezi stávkujícími a provozovateli dolů nebo mezi stávkujícími a nestávkujícími horníky. Dne 23. května poblíž Uniontownu v Pensylvánii 15 strážců ozbrojených karabinami a samopaly zákeřně napadlo skupinu 1500 stávkujících, 5 jich zabilo a 8 zranilo. 24. a 25. května v LaSalle ve státě Illinois vypukla přestřelka mezi stávkujícími a 40 zástupci šerifa. Policistům nakonec došla munice a byli nuceni uprchnout, většina z nich byla zraněna. Situace v LaSalle zůstala napjatá až do začátku července, kdy byl postaven oddíl 60 dobře vyzbrojených mužů, aby odrazil sílu 2 000 horníků. 13. června se v McLainesville v Ohiu (západně od Bellaire) střetli stávkující ozbrojení kameny a obušky s jednotkami Národní gardy. 13. června byla Národní garda mobilizována na ochranu horníků v Givensu a Muchakinocku, kteří se ke stávce nepřipojili. 13. června se v McLainesville v Ohiu (západně od Bellaire) střetli stávkující ozbrojení kameny a obušky s jednotkami Národní gardy.

S prohlubující perzekucí se horníci nedokázali udržet. Koncem června se téměř všichni horníci vrátili do práce. Stávka rozbila organizaci United Mine Workers.