České dělnické revoluční hnutí utrpělo opět velkou nenahraditelnou ztrátu. Neúprosná smrt vyrvala z řad jeho jednoho z nejlepších, nejšlechetnějších, nejpevnějších a nejobětavějších zásadních soudruhů, Josefa Křižka staršího z New Yorku. V pátek ráno, dne 29. prosince 1893 dobilo to
šlechetné srdce jeho, které takovou láskou plálo pro svobodu a nadšeno bylo pro idealy radikálního socialismu.
Josef Křížek narozen byl roku 1837 v Loučíme u Domažlic v Čechách, zemřel tedy v stáří 56 roků. V dospělém věku usadil se v Brně, kde pracoval v soukennických továrnách. Hned v prvopočátcích socialistického hnutí v Rakousku stal se horlivým, nadšeným a velmi činným jeho přívržencem, neboť jeho bystrý duch a šlechetné srdce vycítily, že jedině v socialismu spočívá spása a svoboda pracujícího lidu. Od toho okamžiku nebylo obětavějšího a činnějšího soudruha a šiřitele sociálně revoluční myšlenky nad něho. Ačkoliv pro své smýšlení mnoho vytrpěl od vyděračných továrníků, kteří jej pronásledovali vyhazováním z práce a poskytováním špatného výdělku, tak že měl stále krušný zápas o existenci své rodiny, přece byl vždy horlivým podporovatelem každého dobrého podniku strany. Obzvláště dělnický tisk a dělnické spolky měly v něm vždy až do posledního okamžiku nejlepšího přítele a podporovatele.
V době největší policejní persekuce v Rakousku od roku 1880 do r. 1886 ukázal se nejlépe vzácný charakter Josefa Křižka, neboť on v této době pronásledování zůstal pevným, neoblomným a věrným šiřitelem a obráncem radikálního socialismu. Před třemi roky, nemoha již tovární práci zastávati, odhodlal se s manželkou, která stejně s ním nadšena byla pro socialismus a svobodu proletariatu, odebrati se k svému synu do Ameriky. Zde šlechetná manželka jeho brzo zemřela, podlehnouc útrapám proletářského života. To byla pro Josefa Křižka velká rána.
Josef Křížek byl jednatelem „Hlasu Lidu“ a toto zaměstnání mu dodalo. Jsa stižen revmatismem v nohou nastudil se za minulé zimy, kdy v prudkých mrazech a plískanicích čekávat musel na káru za noci když jel do tiskárny a při roznášení listu. Při počátku jara ulehl a více lože neopustil. V pátek, dne 29. prosince dotrpěl. Šlechetný tento muž, který se tolik napracoval a natrpěl pro snahy revolučního socialismu, nedočkal se splnění svých tužeb, ale on nezoufal ani okamžik. Až do posledního téméř okamžiku zachoval si podivuhodnou pružnost ducha a přesvědčení ve vítězství socialismu. Dělnické časopisy četl stále a když jej redaktor tohoto listu v sobotu před štědrým večerem navštívil, odříkával si Josef Křížek ještě jednu revoluční báseň a tázal se ho jak prospívá hnutí dělnické. Byl to ryzí charakter a soudruh jakých je velmi málo a proto, ač byl již stár, přece jest ztráta jeho pro naší věc veliká. Josef Křížek vykonal pro hnutí služby neocenitelné.
Zdroj: anarchistický časopis „Dělnické listy“ (New York, 1894)