Na události v uhelných distriktech pennsylvanských pohlíží se obyčejně různýma očima, t. j., každý je jinak posuzuje. Kdežto i většina amerických dělníků nemá pro děsné poměry dělníků v těchto okresích pravého vylíčení, ponětí a proto ani náležitého porozumění a zůstává netečná k utrpení a k děsnému znásilňování těchto otroků v pravém slova smyslu, — orgány panující třídy a kapitalistický tisk vrhají všecku vinu a zodpovědnost za krvavé události na dělníky a schvalují každé násilí, každou brutalnost a každé prolití dělnické krve, způsobené pochopy uhelných baronů. Celá tato surová a všeho citu lidskosti prostá havěť americké plutokracie a buržoasie řve unisono, že dělníci v uhelných distriktech jsou „polodiví“ Hunové (Uhři a Slováci), že jsou to buřiči a nespokojenci, neznající ani poměrů, ani „svobodných“ zřízení této země a že ve své „divokosti“ neznají ani zákona, ani „pořádku,“ ani respektu před cizím majetkem a proto prý co zločinci zasluhují býti co nejpřísněji potrestáni atd.
Kdo „blahodárnou činnost“ této kapitalistické roty sleduje a zná, ví dobře, že takto líčeni jsou vždy a všude všichni dělníci bez rozdílu národnosti, jak mile se postaví na odpor, na obranu proti terroru a úkladům kapitalistických hrdlořezů. Vždy, kdykoliv průmysloví loupežníci provokují svým bezohledným vyděračstvím a tyranií vzpouru a krveprolití, volají pak: „chyťte lupiče a vrahy!“ kdežto oni, ti praví lupiči a vrahové každému pronásledování a trestu ujdou, an teta „Spravedlnost“ jest vlastní jejich sestrou a „zákon pořádku“ vlastním synem.
K pravému posouzení neslýchané zbědovaných poměrů v uhelných okresích na západě a obzvlášť v Pennsylvánii, kde již tolik nevinné dělnické krve kapitalistickými dravci prolito bylo a kde poslední povraždění dělníků volá přímo o pomstu podává samotný kapitalistický list „American Manufacturer“ v Pittsburgu, samotnými kapitalisty uznaný a vydávaný to orgán, velmi cennou látku.
Při popisování oněch krvavých událostí v connellsvillském koksovém distriktu v minulých dnech, líčí pisatel věrolomnost, vyděračnost a bezohlednost uhelných loupežníků otevřeně a vrhá jim tolik obžalob v tvář, že je každý nestranný člověk uznati musí za barbary a za nejpřísnějšího odsouzení a trestu hodné vinníky. Pisatel otevřeně prohlašuje, že dělníci v jmenovaných distriktech jsou hanebným jednáním a tyranstvím svých bossů doháněni k zoufalství a k činům nejkrajnějším. Tak ku př. potvrzuje mezi jiným „American Manufacturer“ na nedávném konventu uhlokopů učiněné prohlášení, že uhelní baroni zcela libovolně a bezohledně zrušili smlovu ohledně mzdy a práci, kterou s dělníky učinili.
Dále praví kapitalistický list, že vyplácení mzdy dělníkům v hotových penězích v poslední době nadobro přestalo a děje se jen psanými poukázkami na zboží. Tímto spůsobem jsou dělníci nuceni kupovat všecky své životní potřeby ve „storech“ podnikatelských společností za ceny neslýchané vysoké. Tyto až pateronásobně předražené výrobky jsou ale i nejšpatnější jakkosti, mnohdy polozkažené, které kapitalističtí lupiči za fatku zkoupí a ve svých storech prodávají. Dělníci jsou v pravém slova smyslu celou svou existencí závislí na společnostech, které nad nimi neomezeně vládnou.
Orgán uhelných podnikatelů doznává sám dobrovolně, že dělníci jsou „často“ tím nejhanebnějším spůsobem šizeni při měření a vážení ze šachet a dolů vytaženého uhlí. Svůj pozoruhodný článek uzavírá „American Manufacturer“ přiznáním, že dělníci v connellsvillském distriktu v celku vzato dali si líbit poměry, jaké by si žádný méně mírnější dělnický živel líbiti nedal ani na dobu nejkratší.
To je zajisté pozoruhodné přiznáni starých hříšníků a zločinců. V těchto výrocích spočívá hrozná obžaloba nejen proti těm kapitalistickým vyděračům v uhelných okresech, nýbrž i proti celému státnímu a spolkovému zřízení této země. V přiznání tom jeví se celá ta její „svoboda“ a „spravedlnost.“ Chudí dělníci jsou neslýchaným spůsobem vykořisťováni při práci, pak při nakupování životních potřeb nanovo hanebně okradeni, v otroctví nejděsnějšího smyslu drženi, hladem k zoufalství doháněni a loupežnými přepady donuceni k obraně — k stávce a pak — jako zvěř povražděni kapitalistickými bandity!
Viděl svět většího barbarství? Může býti v Dahomeji (Benin) nebo v Kamerunu hůře? A pak přijde ještě orgán těchto amerických hrdlořezů a po všem tom napíše, že tito ubozí dělníci, kteří nechají na sobě štípat dříví a ztahovat si kůži z hlavy, nechali si líbit tyranii, kterou by žádný jiný dělnický živel nesnesl. Když ale konečně míra jeho trpělivosti je přeplněna a oni sáhnou k zákonité obraně, k stávce, patroni toho samého listu, svého orgánu, vyšlou na ně své bandity, katany a soudce! Nezasloužila by tato ukrutnická a drzá rota, aby to americké dělnictvo se shluklo a okamžitě jí lynčovalo?Americké dělnictvo zůstává však i vzdor tomu všemu přiznání kapitalistů lhostejné a netečné. Proto nebudou ani kapitalističtí vrahové dělníků lynčováni, ani nestane se nic, aby jejich banditství učiněna byla přítrž. Vše zůstane i na dále při starém pod ochranou státu. Nevinní a barbarsky tyranisovaní uhlokopové budou rasováni dále a co přídavek k tomu dostane se jim ještě opovržení a nadávek.Ti pak, kteří jsou uhelným baronům nepohodlní a pochytáni byli, budou zaprodanými soudními stvůrami odsouzeni, aby jim zašla podruhé chuť brániti se a své rodiny, když je kapitalističtí dravci uchopí za hrdlo, vzdor tomu, že jejich orgán „American Manufacturer“ se diví, jak mohou tito ubožáci tyranství to tak dlouho vydržeti.
To je ten americký pořádek! K brutální tyranii ještě drzí výsměch přiznaných loupežných vrahů.
Zdroj: anarchistické noviny „Dělnické listy“ (New York, 1894), publikační orgán Mezinárodní dělnické jednoty (International Workers People Association)